Rozmarýna lékařská

Stálezelený keřík s kožovitými jehlicovitými lístky a světle modrými květy patří mezi vytrvalé rostliny, není však mrazuodolný, takže ho v zimě přenášíme ze zahrady domů. Listy obsahují hlavně silice, třísloviny, hořčiny a flavonoidy. Rozmarýna je oblíbená především jako součást osvěžujících koupelí, povzbuzujících krevní oběh. Má dezinfekční a protizánětlivé účinky. Vnitřně se využívá většinou ve směsi s jinými bylinami na uklidnění při depresi. Proti migréně, ale i při léčení žlučníkových potíží. Pro svou výraznou vůni a léčivé vlastnosti se rozmarýnová silice přidává do mýdel, kolínských vod, vlasových koupelí a mastí proti revmatismu a k prokrvení pokožky. Jako koření je oblíbená především ve francouzské a italské kuchyni (součástí bylinkových kořenících směsí – provensálské koření), hodí se k macerování v oleji nebo v octě. Je důležitá i v aromaterapii. Rozmarýna se poměrně snadno množí stonkovými řízky, které odebíráme v létě, zakoření i ve sklenici s vodou. Sklízejí se celé stonky před rozkvětem, suší se zavěšené ve svazcích na stinném místě. Před uskladněním většinou odrhneme lístky, ale můžeme také vařit (sušené i čerstvé) stonky společně s pokrmem a až těsně před podáváním je vyjmout.